Texty Matěje z Janova

Vrcholný představitel českého předhusitského bohosloví. Starším dějepisectvím byl nepřesně řazen mezi předchůdce Jana Husa.

Narodil se v jihočeském Janově u Mladé Vožice, léta 1373 až 1381 strávil na studiích v Paříži. Na tamější univerzitě, jež se těšila mezi tehdejšími evropskými vysokými školami zdaleka největší prestiži, nejprve dosáhl mistrovského titulu na fakultě svobodných umění a ve studiu následně pokračoval na teologické fakultě. Přestože toto studium už nedokončil, patřil bezesporu k nejvzdělanějším mužům v českých zemích konce 14. století. Po svém návratu z Paříže žil až do své smrti v Praze, kde se nadále věnoval studiu bible (je otázkou zda i jako posluchač pražské univerzity) a především se naplno ponořil do intenzivní spisovatelské činnosti.

Jejím výsledkem bylo monumentální dílo s názvem Regulae Veteris et Novi testamenti („Pravidla Starého a Nového zákona“). Jedná se o velmi rozsáhlý a složitě strukturovaný latinský spis, sestávající z pěti knih, ve kterém Matěj vyložil své názory na tehdejší společnost s katolickou církví v čele a na to, jak by měl každý opravdový křesťan vést svůj život. Přednostní důraz v tomto ohledu kladl na biblický text, který byl pro Matěje základem pro sestavení obecných zásad, platných pro všechny věřící. Prostředek mravní nápravy a duchovní posily pak viděl zejména v co nejčastějším přijímání svátosti oltářní. Ve své kritice stavu tehdejší církve, rozdělené od roku 1378 papežským schizmatem, byl Matěj z Janova velmi nesmlouvavý. Kvůli některým svým názorům, šířeným i prostřednictvím svých žáků a spolupracovníků, se proto dostal do ostrého střetu s nejvyššími představiteli katolické církve v Čechách, vedené pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Svými myšlenkami ovlivnil některé příslušníky první generace husitských myslitelů, v první řadě blízkého Husova spolupracovníka Jakoubka ze Stříbra, který byl zapáleným čtenářem Matějových Regulí.