Dvorská poezie jak lyrická, tak epická kvetla na dvoře posledních Přemyslovců nejprve v rouše německém, poté teprve českém.
České texty jsou překlady či lépe adaptace děl německých, která ovšem leckdy představují adaptace děl francouzských či keltských. Dokonce i texty tematicky české jako Štilfríd a Bruncvík mají německou inspiraci. Ukazuje se na tom univerzální evropský charakter české středověké kultury, v němž zvláštní jazykový charakter kultury nestál v opozici proti obecné civilizaci, jak to přinesly pozdější časy.
Některé látky jsou antické jako Alexandreida, Apollón Tyrský či Kronika trojánská, jiné jsou hrdinské, rytířské jako Jetřich Berúnský či Vévoda Arnošt, další milostné, dvorské jako Tandariáš a Floribela, Valter a Griselda nebo Tristram a Izalda a konečně také kvazihistorické jako Štilfríd a Bruncvík.
ZŠ |
dějepis, český jazyk |
---|---|
SŠ |
dějepis, literatura |