Vedle Karlovy autobiografie bylo jeho dílo jediným, které si mezi českými kronikami z druhé poloviny 14. století získalo popularitu. Navíc na rozdíl od jiných autorů není jeho výklad nejstarších českých dějin založen jen na kompilacích ze starších textů, ale Přibík využívá i dobovou ústní tradici nebo se pouští do vlastních etymologických výkladů. Podobně jako Kosmas a zejména Petr Žitavský vkládá i Přibík do svého výkladu texty některých listin. Prohlubuje Dalimilovu myšlenku o návaznosti českých dějin na Velkou Moravu a zdůrazňuje význam slovanské liturgie pro některé evropské země, což zapadá do snahy Karla IV. vytvářet z Prahy evropské multikulturní centrum, kde se střetává odkaz různých verzí křesťanství. Přibík se také snaží vyzdvihnout přemyslovskou tradici, která se v osobě panovníka snoubí s francouzskou karlovskou tradicí, sahající až po římské císaře. Text s velkými ambicemi ale zůstává kvalitou práce s informacemi i literární úrovní daleko za Kosmou či Petrem Žitavským.

Související prameny

• Sborník kronik, tzv. stehlíkovský
• Přibík Pulkava z Radenína; Karel IV.; Vavřinec z Březové (Staré letopisy české)
• Textus varii, praecipue historici
• Přibík Pulkava z Radenína; Beneš z Hořovic
• Přibík Pulkava z Radenína (tisk 1786)
• Přibík Pulkava z Radenína (tisk 1786 - 2)
• Přibík Pulkava z Radenína (tisk 1786 - 3)
• Přibíka Pulkavy z Radenína Kronika česká