Rukopis, označovaný jako Pasionál abatyše Kunhuty, patří k nejvýznamnějším památkám české středověké knižní malby. Vznikl ve dvou fázích, první pochází asi z roku 1313, druhá byla dokončena patrně v roce 1321, a je nyní uložen v Národní knihovně České republiky pod signaturou XIV.A.17.

Kunhuta, objednavatelka rukopisu, byla dcerou krále Přemysla Otakara II. a narodila se v roce 1265. Již v dětském věku se stala objektem otcovy sňatkové politiky, avšak žádné z jím plánovaných rodových spojení se v této době nerealizovalo. V roce 1277 Kunhuta vstoupila do pražského kláštera klarisek, jehož představenou byla v té době její prateta Anežka Česká. Změnu v jejím životě znamenal rok 1291 – tehdy na prosbu svého bratra, českého krále Václava II., z kláštera vystoupila a provdala se za Boleslava Mazovského, Václavova spojence při prosazování jeho nároků v Polsku. Z manželství, které po obdržení papežského povolení skončilo rozvodem a které ztroskotalo patrně z politických důvodů, měla Kunhuta dceru Eufrosinu a syna Václava (existence někdy uváděné další dcery Perchty/Berty není dostatečně prokázána). V roce 1302 vstoupila znovu do kláštera, tentokrát benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, a ještě téhož roku se zde stala abatyší. Úřad představené kláštera zastávala až do své smrti v roce 1321.

Pasionál abatyše Kunhuty obsahuje šest obsahově souvisejících textů – všechny pojednávají o Kristově umučení. Autorem dvou z nich, podobenství O statečném rytíři a spisu O příbytcích nebeských, je dominikán Kolda z Koldic – jeho autorství dalších částí Pasionálu se prokázat nepodařilo. V rukopise jsou dále zaznamenána kázání na velký pátek a v předvečer Kristova vzkříšení, kázání o Kristově umučení, připisované papeži Lvu I., a Pláč Maří Magdalény.

Vznik Koldových spisů Kunhuta sama inspirovala. První z nich pojednává o Kristově díle spásy a v podobenství o rytíři a jeho snoubence o pádu člověka – v této alegorii rytíř symbolizuje Krista a jeho snoubenka lidskou duši. V souladu s vrcholně středověkou spiritualitou vnímá zejména Kristovo lidství, s nímž souvisí jak úcta k jeho utrpení, tak i adorace Marie jako jeho matky. Spis O nebeských příbytcích na předchozí volně navazuje – duše je uvedena do nebeské slávy a zde vnímá krásu nebeských příbytků formou různých stupňů věčného a blaženého nazírání Boha. Filosoficko-mystický výklad navazuje na novoplatónskou tradici díla Pseudo-Dionysia Areopagity O nebeské hierarchii.

Písařem a iluminátorem rukopisu byl svatojiřský kanovník Beneš (společně s Koldou z Koldic jsou vyobrazeni na dedikačním obrazu rukopisu na f. 1v). Vzory, použitými při tvorbě iluminací, mu byly jak podněty západoevropské oblasti (byla vyslovena domněnka o Benešově pobytu v Paříži), tak i byzantinismy prostředkované prostředím italským. Z dobových výtvarných směrů však používal a přebíral jen to, co vyhovovalo jeho vlastnímu pojetí. Syntéza jednotlivých prvků i kvalita provedení vytvářejí z Benešových iluminací výjimečné dílo.

XXX - doplnit v tabulce:

- kůň => odkaz na vybranou stranu do prohlížítka (místo koně)

XXX

XXX - pro redaktora - v MNS název :

Pasionál abatyše Kunhuty

Pasionál abatyše Kunhuty: Textus de Christi passione

- XXX

Externí zdroje

image.jpg

Pramen

Pasionál

Národní knihovna České republiky; XIV.A.17

Datace1313-1321
Manuscriptoriumhttp://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__XIV_A_17____2GWPZB8-cs

 

Vytvořeno AdminB 2020/04/24 11:20
    
2020 © Národní knihovna České republiky
Verze 2.0 beta