Přihlásit

Spisy Milíče z Kroměříže

Naposledy změněno Olga Admin 2020/05/25 09:54

Horlivý kazatel a kritik dobových poměrů, o jejichž nápravu s velkým vypětím usiloval.

Starším dějepisectvím byl nepřesně řazen mezi předchůdce Jana Husa a označován jako „otec české reformace“. Zásadním pramenem, i když nekritickým, pro poznání Milíčova života jsou jeho dva životopisy, z nichž nejméně jeden vznikl záhy po jeho smrti. Duchovním směrem se Milíč vydal až ve zralém věku po tom, co se vzdal slibně rozjeté kariéry v pražské kanceláři českého krále a římského císaře Karla IV. a nastoupil podle vzoru Kristova života cestu chudoby a horlivého šíření Božího slova. Ve svých kázáních v pražských chrámech s velkou naléhavostí kritizoval život v jeho očích zkažených a nedisciplinovaných kněží. Milíčovo kazatelské působení odrážejí především tři rozsáhlé sbírky kázání: Abortivus („Nedonošenec“), Gratiae Dei („Milosti Boží“) a Sermones quadragesimales („Postní kázání“, tj. kázání na jednotlivé dny postní doby před Velikonocemi).

Jeho myšlení bylo silně ovlivněno dobovými eschatologickými proudy, jež spočívaly v očekávání brzkého konce světa a konání Kristova posledního soudu, kterému měl předcházet příchod Antikrista na zem (řecké slovo eschatos znamená „poslední“, eschatologie tak označuje nauku o posledních věcech člověka a lidstva jako celku). Jeho neklidný duch jej dvakrát zavál do Říma, kde byl v roce 1367 kvůli hlásání Antikristova příchodu načas uvězněn. V římském vězení pak vyložil své eschatologické názory v kázání De die novissimo („O posledním dni“) a v krátkém pojednání Libellus de Antichristo („Knížka o Antikristovi“). Milíčova starost o světskou společnost se nejvýrazněji odrazila v založení jakéhosi útulku pro pražské napravené prostitutky, který nazval „Jeruzalém“. Kvůli svým, pro mnohé nepohodlným aktivitám byl obviněn z kacířství a v roce 1374 pohnán před soud papeže Urbana V. do Avignonu, ve kterém nejvyšší představitelé katolické církve sídlili po větší část 14. století. Přestože dosáhl očištění svého jména, do Prahy se již vrátit nestihl, jelikož na papežském dvoře zemřel.