Václav Hájek z Libočan (konec 15. století – 1553) pocházel z drobné šlechty, byl utrakvistickým a posléze (od 1521) katolickým knězem. Jeho kronika se stala nejpopulárnějším dílem českého raného novověku a dlouho byla pokládána za vzor špatného (protože nekritického dějepisectví).

Nyní se k ní přistupuje vlídněji, když se k ní přistupuje jako k produktu dějepisectví interpretativního či epického. Takovému dějepisectví šlo spíše o vyprávění dějů než o zjišťování událostí: třebaže pro plynulost vyprávění Hájek (z dnešního pohledu libovolně až svévolně) vytváří osoby a uvádí data, nenoí to jeho podstatným zájmem, tím je naopak podání zajímavého a poučného děje (humanismem a renesancí oživené antické delectare et docere). Ačkoli Hájek je mnohdy dodnes pokládán za nekritického „tmáře“, některé jeho postoje byly důležité tehdy a jsou aktuální dodnes (ve sporu s karlštejnským purkrabím se zastal týraných služek či se zastal poddané, kterou pan Krajíř z Krajku uvěznil pro čarodějnictví – jako ze Stiega Larsona).

Související prameny

image.jpg

Jazykčesky
Datace30. léta 16. století
Vytvořeno AdminB 2020/04/24 11:20
    
2020 © Národní knihovna České republiky
Verze 2.0 beta