O tom, kdo vlastně byl autor, který sám sebe jmenuje jako Dalimil, vedou moderní historici mnohaleté spory. Jeho veršovaný text je nejstarší česky psanou kronikou a podává výklad českých dějin z perspektivy šlechtické zemské obce, kterou představuje jako zdravé jádro české společnosti.

Dalimil proslul svým vlastenectvím a útočností vůči cizincům, zvláště Němcům (kdež uzřiechu Němcě jdúcě,/ jako na vlka vołáchu,/uši a nosy jim řězáchu). Kronika reaguje na výrazné společenské změny související s vymřením vládnoucího rodu Přemyslovců a  nástupem Jana Lucemburského na český trůn. V tomto období narůstal význam zahraniční šlechty i duchovenstva mnohdy s vazbou na královský dvůr. Kolonizace pohraničních oblastí i rozmach měst v posledních desetiletích znamenaly příliv německého obyvatelstva, zdomácnění nového práva i kultury. Dalimil kritizuje nové mravy a obává se rozchvácení českého bohatství. Jeho břitká kronika jednoduchého stylu dokázala oslovit širší vrstvy a byla velmi oblíbená. Známe její staroněmecké překlady, ale když v roce 2005 došlo k objevu tzv. pařížského zlomku, bohatě ilustrovaného rukopisu malého formátu, v němž byl rozpoznán latinský překlad Dalimilovy kroniky, vzbudilo to senzaci. Experti podle stylu výzdoby (objevují se tu např. středomořské rostliny) určili, že rukopis vznikl v severní Itálii a soudí se, že tam byl darován mladému Karlu IV. při jeho vojenském tažení.

Exempláře

Externí odkazy

Éloïse Adde: La Chronique de Dalimil et les débuts de l'historiographie nationale tchèque en langue vulgaire

 

image.jpg

Jazyk

staročesky

Datacepřed 1314
    
2020 © Národní knihovna České republiky
Verze 2.0 beta