Ve středověkém myšlení se základní principy vesmíru zobrazují ve svém celku i v jeho jednotlivých částech. Cílem středověkého kronikáře bylo podat výklad dějin určité země nebo místa a zasadit je do univerzálních dějin spásy.

Není tedy výjimkou, že se potkáme s díly, pojednávajícími o dějinách některého z opatství, čteme o smrti jednotlivých mnichů nebo vykácení blízkého lesa, ovšem text začíná popisem takových univerzálních témat, jako byla biblická potopa světa nebo stavba babylonské věže. Tak jako u středověké literatury obecně je text do značné míry založen na kompilacích ze starších děl, které autor může parafrázovat, zasadit do nového kontextu nebo prostě jen zkopírovat. U vyspělejších textů se kronikář snaží o to, aby jednotlivé děje vhodně propojil s obecným výkladem a vysvětlil tak význam a postavení své země v rámci univerzálních dějin. Dějiny mají své vyústění v podobě Posledního soudu a v dílech se často ostře rozlišuje mezi kladnými a zápornými silami a postavami, kdy kladné činy představují cestu ke spáse.

KUTNAR, František – MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století

Vybrané prameny

 

image.jpg

dějepis, český jazyk

dějepis, literatura

Externí odkazy

Vytvořeno AdminB 2020/04/24 11:20
    
2020 © Národní knihovna České republiky
Verze 2.0 beta