Není tedy výjimkou, že se potkáme s díly, pojednávajícími o dějinách některého z opatství, čteme o smrti jednotlivých mnichů nebo vykácení blízkého lesa, ovšem text začíná popisem takových univerzálních témat, jako byla biblická potopa světa nebo stavba babylonské věže. Tak jako u středověké literatury obecně je text do značné míry založen na kompilacích ze starších děl, které autor může parafrázovat, zasadit do nového kontextu nebo prostě jen zkopírovat. U vyspělejších textů se kronikář snaží o to, aby jednotlivé děje vhodně propojil s obecným výkladem a vysvětlil tak význam a postavení své země v rámci univerzálních dějin. Dějiny mají své vyústění v podobě Posledního soudu a v dílech se často ostře rozlišuje mezi kladnými a zápornými silami a postavami, kdy kladné činy představují cestu ke spáse.

KUTNAR, František – MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století

Vybrané prameny

• Kosmova kronika
• Dalimilova kronika
• Staré letopisy české
• Diaria jezuitské koleje u sv. Klimenta v Praze
• Kroniky Vincenciova a Jarlochova
• Neplachova kronika
• Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
• Kronika Bartoška z Drahenic
• Paměti Mikuláše Dačického z Heslova 
• Paměti Jindřicha Hýzrle z Chodů
• Paměti Josefa Dlaska: Paměti, výpisky
• Kronika Bartoše písaře
• Sixt z Ottersdorfu 
• Kronika zbraslavská
• Kronika Františka Pražského
• Václav Hájek z Libočan
• Jan Florián Hammerschmid