Historiografické prameny
Ve středověkém myšlení se základní principy vesmíru zobrazují ve svém celku i v jeho jednotlivých částech. Cílem středověkého kronikáře bylo podat výklad dějin určité země nebo místa a zasadit je do univerzálních dějin spásy.
Není tedy výjimkou, že se potkáme s díly, pojednávajícími o dějinách některého z opatství, čteme o smrti jednotlivých mnichů nebo vykácení blízkého lesa, ovšem text začíná popisem takových univerzálních témat, jako byla biblická potopa světa nebo stavba babylonské věže. Tak jako u středověké literatury obecně je text do značné míry založen na kompilacích ze starších děl, které autor může parafrázovat, zasadit do nového kontextu nebo prostě jen zkopírovat. U vyspělejších textů se kronikář snaží o to, aby jednotlivé děje vhodně propojil s obecným výkladem a vysvětlil tak význam a postavení své země v rámci univerzálních dějin. Dějiny mají své vyústění v podobě Posledního soudu a v dílech se často ostře rozlišuje mezi kladnými a zápornými silami a postavami, kdy kladné činy představují cestu ke spáse.
KUTNAR, František – MAREK, Jaroslav: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století
Vybrané prameny
- Kosmova kronika
- Dalimilova kronika
- Staré letopisy české
- Diaria jezuitské koleje u sv. Klimenta v Praze
- Kroniky Vincenciova a Jarlochova
- Neplachova kronika
- Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína
- Kronika Bartoška z Drahenic
- Paměti Mikuláše Dačického z Heslova
- Paměti Jindřicha Hýzrle z Chodů
- Paměti Josefa Dlaska: Paměti, výpisky
- Kronika Bartoše písaře
- Sixt z Ottersdorfu
- Kronika zbraslavská
- Kronika Františka Pražského
- Václav Hájek z Libočan
- Jan Florián Hammerschmid
ZŠ | dějepis, český jazyk |
---|---|
SŠ | dějepis, literatura |